Francie

Jako první popíšeme trošku Francii, vím, že to není naše rodná země, ale je to země, ve které se nám moc hodně líbí a jezdíme tam nejčastěji, tak začneme jí. Českou republiku snad ani není potřeba rozebírat, ale možná se na ní jednou taky dostane :).

Začneme obecnými informacemi:

 Název: Francouzská republika

Hymna: Marseillaisa

Motto: Liberté, Egalité, Fraternité (volnost, rovnost, bratrství)                            

Hlavní město: Paříž

Rozloha: 547 030 km²

Nejvyšší bod: Mont Blanc (4 810 m. n. m.)

Časové pásmo: +1

Počet obyvatel: 60 180 529

Jazyk: francouzština

Náboženství: římskokatolické 83 – 88 %, islám 5 – 10 %, protestanství 2 %, judaismus 1 %

Státní zřízení: poloprazidentská republika

Vznik: 843 (rozdělení Franské říše)

Prezident: Nicolas Sarkozy

Měna: euro

Tel. předvolba: +33

 

Francie se dělí na 26 regionů:

                                      

  

Pokud Vás tohle moc neunudilo, tak pokud Vás nezajímají dějiny, tak tenhle dlouhýý odstavec raději přeskočte. Ale koho historie zajímá, neváhejte si to přečíst. Mimochodem, rozhodně to není z mé hlavy, ale z wikipedie.

 

Dějiny:

Eugène Delacroix - La liberté guidant le peuple, Svoboda vedoucí lid, Symbol Francouzské revoluce

Hlavní článek: Dějiny Francie

Hranice současné Francie zhruba souhlasí s těmi z dob starověké Galie obývané keltským kmenem Galů. Galie byla porobena v 1. století př. n. l. Římany a Galové částečně převzali latinský jazyk i kulturu. S romanizací území souvisí i časné šíření křesťanství od 2. a 3. století. Galské východní hranice byly ve 4. století obsazeny germánskými kmeny, převážně Franky, kteří později dali zemi její dnešní jméno. Existence Francie jako samostatného státu se tradičně datuje od rozděleni Francké říše roku 843 na (Francia orientalis) na východě, Francia occidentalis na západě a Lothraringii ve středu. Z Východní Franské Říše se stala Svatá říše římská (dnešní Německo), západní část dala vzniknout dnešní Francii.

Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987, kdy byl korunován králem Hugo Kapet. Jeho potomci, Kapetovci a jejich vedlejší větve z Valois a Bourboni postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc. Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV, který vládl v 2. polovině 17. a začátkem 18. století. V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii. Zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku.

Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV. stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla 3. září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, 22. září 1792 byla následně nastolena První republika. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo direktorium. Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, stal se prvním konzulem (Konzulát) a 18. května 1804 státním převratem založil první francouzské císařství, jehož se stal prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným Královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny. Po porážce v bitvě u Lipska už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu 1814 abdikoval. Poté došlo k restauraci bourbonského království. Během Vídeňského kongresu uprchl z vyhnanství na ostrově Elba a nakrátko obnovil císařství. Definitivně poražen byl v bitvě u Waterloo.

V roce 1830 dala Červencová revoluce vzniknout konstituční monarchii v čele s vedlejší větví Bourbonů, nahrazené roku 1848 Druhou republikou. Její existence byla zanedlouho ukončena zvolením dosavadního prezidenta a císařova synovce Ludvíka Napoleona císařem (jako Napoleona III.), který byl zajat po prohrané prusko-francouzské válce roku 1870, kdy vznikla Třetí republika.

Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války, ztrácela během 20. století postupně bývalé velmocenské postavení. Po II. světové válce vznikla Čtvrtá republika. V roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charlesem de Gaullem.

V posledních desetiletích se Francie smířila s Německem a ve spojení s ním usiluje o politickou a ekonomickou integraci Evropy. Francie byla v čele států podporujících urychlení rozšíření měnové unie, kterou chtěla dosáhnout vytvoření více sjednocené a schopné Evropské politiky, obrany a bezpečnostního aparátu. V referendu o přijetí Smlouvy o Evropské ústavě však 55 % francouzských občanů hlasovalo proti, čímž byly tyto plány výrazně zbrzděny.

 

 

Původ francouzského národa:

Alegorická postava Marianne, jednoho ze symbolů francouzského národa

Ačkoliv Francii obvykle vnímáme jako jednolitý národní stát, při pohledu na rané dějiny Francie je patrné, že „jakási francouzská rasa nikdy neexistovala“. Francouzi se vyznačují značně různorodým rasovým původem, který je stejně jako jejich dějiny výsledkem mnoha vlivů. V průběhu svých dějin zažila Francie množství přistěhovaleckých vln (což je příznačné i pro současnou Francii). Tato skutečnost je zřejmější při uvědomění si geografické polohy Francie na západním okraji evropského kontinentu. Jejím vlivem byla Francie místem, kde se zastavovaly invaze a usazovali se vetřelci.Navíc přestože dnešní Francie má přirozené hranice, z historického hlediska nebyla nijak uzavřeným celkem. Na jejím území se tak od počátku dějin setkáváme s nejrozličnějšími národy — Kelty, Řeky, Římany, Germány, Franky, Normany, Židy, Španěly, Portugalci, Italy, Alžířany a mnoha dalšími.

Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy: 1. Galů (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), 2. Římanů a 3. Franků, přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno. Přístup k imigrantům byl na území Francie téměř výhradně asimilační, což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny, kterou řadíme mezi románské jazyky. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného (bretonština, baskičtina, korsičtina, vlámština nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. „Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu“, byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie.

  

Teď snad něco zajímavějšího a něco, co se bude určitě lépe číst.

Francie je dnes největší zemí západní Evropy a zároveň i 37 největší zemí světa. Žije zde 59 miliónů obyvatel. Z větší částí je zemí venkovskou, jelikož má největší procento obdělávané orné půdy ze všech zemí Evropské unie.
Největšími městy Francie jsou Paříž s 2,1 milióny obyvatel, Lyon s 1,2 miliony obyvatel a Marseille s 1,1 milionem obyvatel.
Snad i díky své rozloze je krajina Francie tak rozmanitá. Je jedinou evropskou zemí, která se nachází v severní i jižní části evropského kontinentu. Proto jsou mezi jednotlivými regiony země významné klimatické rozdíly. Stejně rozmanitá je i francouzská kuchyně.
Země se dělí na jednotlivé regiony. Těch je 26. Regiony se pak dělí na tzv. Départementy, které je možné přirovnat k našim okresům. Těch je celkem 100 a jsou označeny čísly dle abecedy, což má následně význam např. pro směrovací čísla nebo poznávací značky aut. 22 regionů leží v evropské části Francie (France métropolitaine), z nichž jeden tvoří Korsika se zvláštním statutem (collectivité territoriale), a zbylé čtyři jsou tvořeny vždy jen jedním departmentem a bývají tak označovány jako Zámořské departmenty a regiony (Départements et régions d'outre-mer, zkratka (D.R.O.M.)).

 

Ceny

Ceny ve Francii jsou krapet vyšší než u nás doma v Česku. Možná je to taky tím, že je mají v eurech :). Existují však sítě hypermarketů a diskontních prodejen, kde se dá nakoupit za přibližně stejnou cenu jako u nás. Možná tomu těžko uvěříte, ale ve Francii existují stejné prodejny jako u nás, například Lidl nebo i Carrefour. A také u nás neznámé řetězce Cora. Dále zde jsou v menší městech diskontní prodejny InterMarche. Balík šesti láhví balené vody přijde v těchto hypermarketecha diskontních prodejnás asi na 1 až 1,5 €, láhev chutného vína z některé z vyhlášených vinařských oblastí koupíte za ceny od 2 €. Pokud vám však bude postačovat levné stolní víno, tak to je možné nakoupit v plastové lahvi již od ceny 1 €. Dalším oblíbeným potravinářským sortimentem jsou francouzské sýry. Zde je možné vybírat z nepřeberného sortimentu, jejichž ceny jsou také poměrně dostupné a například plísňový sýr typu Hermelín avšak daleko větší, nakoupíte za ceny od 1,5 €.
Ceny velkých a moc chutných baget, které mnohdy dosahují délky až jednoho metru, se pohybují okolo 0,8 € za kus. Velmi oblíbeným a chutným pečivem jsou croisanty. Ty čerstvé francouzské se však v žádném případě nedají srovnat s těmi gumovými, které se prodávají u nás. Ve Francii se dají koupit za cenu 0,8 € za kus. Pokud pojedete do Francie s dětmi, tak určitě utratíte spoustu peněz za zmrzlinu, ta je tady poměrně drahá zaplatíte za ní asi 2 € a i více. Francouzská zmrzlina je samozřejmě daleko chutnější a vyrábí se v daleko více příchutích, než je tomu u nás. Ceny pohlednic se ve Francii pohybují mezi 0,2 a 0,5 €. Poštovní známka do zemí EU včetně Česka přijde na 0,8 €. Cena kávy z automatu se pohybuje okolo 1 €, v restauracích či kavárnách zaplatíte za kávu cenu okolo 2 €. Ceny ovoce se samozřejmě liší v jednotlivých měsících, ale například kilogram rajčat je v červnu možné na trhu koupit za 2 €, v kamenném obchodě za 3 či 4 €.

 

Nakupování

Ve Francii většinou obchody nejsou otevřeny dlouho do noci a o nedělích. A velkou výhodou pro Vás by bylo placení kartami, protože těma se tady platí snad pořád a navíc všude. Platebními kartami platí naprostá většina zákazníků v obchodech, při placení vstupného, v restauracích, a i na čerpacích stanicích. A občas se stane, že je to i jediná možnost jak zaplatit. Například v hotelu typu Formule 1 je platební terminál jedinou možností, jak zaplatit ubytování v nočních hodinách. To samé platí i u některých čerpacích stanic. Takže stručně řečeno, když budete mít po ruce platební kartu, ulehčí Vám to cestování po Francii.

Stravování

Nejčastější potraviny, které se ve Francii kupují jsou bagety a croissanty. Tyto druhy pečiva jde koupi vážně skoro všude. Nejenom v nákupních centrech a francouzských pekárnách (boulangerie), také i na čerpacích stanicích a recepcích autokempů. A jelikož bagety moc dlouho nevydrží, nevyplatí se kupovat si je do zásoby. I proto, se chodí nakupovat 2x denně – ráno a večer. A k Francii samozřejmě patří restaurace. Kupodivu, jsou zde rozšířené italské restaurace a pizzerie. Kdybychom zrovna netoužili po francouzské kuchyni. A francouzský jídelníček je tak rozmanitý, že je opravdu těžké posoudit, které je typické francouzské jídlo. Ale hodně rozšířené jsou zde pokrmy z ryb a jako předkrm jsou velmi často sýry. Pro ty, kteří neumějí francouzsky je však velmi složité se vyznat v jídelním lístku, názvy pokrmů jsou poměrně zapeklité. Většina restaurací však nabízí možnost zvolit francouzské či regionální menu složeného většinou ze tří chodů s předkrmem, hlavním jídlem a zákuskem v ceně od 12 do 20 €.

 

Ubytování

Ve Francii jsou rozšířené sítě autokempů. Jejich kvalita je na poměrně vysoké úrovni. Ve srovnání s našimi autokempy, jsou ty francouzské nepoměrně kvalitnější. Čisté a upravené jsou umývárny i záchody i když v jižní části země je jejich kvalita nižší než v ostatních částech země. Přesto je všude ve Francii naprostou samozřejmostí tekoucí teplá voda nejen ve sprchách, ale i v umývárnách. Neexistují zde žádné žetony na teplou vodu či jakákoliv jiná omezené, která jsou běžná v Česku, Itálii či Chorvatsku. Takovou francouzskou zvláštností je, že ve většině kempů neexistuje rozdělení sprch, umýváren a toalet na muže a ženy. Není to však tak, že se všichni myjí a sprchují společně, každý se může zavřít do takové kóje, kde má své soukromí. Odděleny jsou jen umývárny, sprchy a záchody, nikoliv muži a ženy. Ceny ubytování v autokempech ve Francii se pohybují mezi 11 a 20 €. Jsou tak nepoměrně nižší než například v Itálii. Nejnižší ceny za ubytování jsou spíše na severu země, okolo 15 € se cena pohybuje na jihu, nejdražší kempy jsou pak přímo v Paříži. Zde jsme za ubytování zaplatili 21 € za noc. Všechny výše uvedené ceny jsou za auto, stan a dvě osoby a v období před začátkem turistické sezóny na počátku června 2006. V turistické sezóně jsou ceny za ubytování až o třetinu vyšší. Velmi vhodným a cenově dostupným druhem ubytování je rozsáhlá síť levných hotelů Formule 1. Ve Francii jich je několik stovek. Nacházejí se většinou u obchodních středisek na okrajích větších měst a cena za jeden pokoj a noc se zde pohybuje okolo 30 €. Další velmi zajímavou možností ubytování ve Francii je pak ubytování v soukromí typu "Bed and Breakfast". Jedná se vlastně i privát, kdy bydlíte přímo v domku majitelů, máte svůj apartmnán s kompletním vlastním sociálním zařízením a také se snídaní přímo od majitele. Cena za noc v takovémto ubytování činí asi 20 € za osobu. Takový typ ubytování poznáte podle tabulky umístěné na domku se symbolem domečku na zeleném podkladě. Informace o ubytování tohoto typu získáte také v informačních centrech.

 

Doklady

Vzhledem k tomu, že Česká republika je podobně jako Francie členskou zemí Evropské unie, postačí Vám k návštěvě Francie platný občanský průkaz. Cestovní pas není vůbec nutný, jak jsme se o tom sami přesvědčili. Občanský průkaz postačuje při ubytování v kempech i při kontrole policejní hlídkou. Pokud cestujete autem, je ještě potřebný "Eurořidičák", který je konec konců u nás dnes již běžně vydávaný. Při silniční kontrole pak kontrolující policistky zajímala zejména tzv. zelená karta k povinnému ručení. Je však málo známou skutečností, že při cestě do zahraničí by jste měli s sebou kromě originálu mít také duplákát Zelené karty. To v případě dopravní nehody, kdy je její originál v zahraničí zabaven.

 Tak pokud jste se dočetli až sem - gratuluji Vám, máte to za sebou :) A snad jste se i něco dozvěděli.